17. říjen je označen jako Světový den úrazů již od roku 1992 ☝
A k úrazům patří nejen samotné tonutí jako takové, ale i to ve spojení s úrazy páteře, míchy…. Na spinálních jednotkách končí takto ročně okolo 20ti, převážně mladých, osob či přímo dětí… Této problematice se věnuje přímo i projekt Banal Fatal. Utonutí jinak patří, po dopravních nehodách, mezi 2.-3. nejčastější úrazovou příčinu úmrtí dětí…. každé 4 minuty na světě utone 1 dítě /WHO/
Foto: Autorizované zkoušky Plavčík dle NSK /AO BALIC/
K tématu poranění páteře připravujeme také další skutečný příběh, s laskavým svolením účastníků, kdy z běžného osvěžení v zahradním bazénu došlo k těžkému poranění, které pak ovlivní život mnoha lidí…. Snad jejich sdílení pomůže předejít alespoň několika dalším podobným neštěstím…
Podobný příběh se stal i Tomášovi…. ten v šestnácti letech dostal vysvědčení z prvního ročníku střední průmyslové školy a vyrazil s kamarády do bazénu. Daní za hloupou hru, kdy kluci skákali bláznivé skoky po hlavě a každý pak musel právě předvedený napodobit, mu je invalidní vozík, na kterém stráví zbytek života.
Průběh Tomášova úrazu byl doslova učebnicovým příkladem, jak se nechovat u vody. Tomáš byl po posledním dni školy unavený, doma usnul během sledování filmu. Už to jej možná mělo varovat, nicméně pak odpoledne vyrazil skákat do plaveckého bazénu s partou kamarádů. Pravidla „hecovací“ hry zněla jasně: jeden z kluků vymyslí a předvede skok a všichni ostatní ho „musí“ zopakovat. Kluci navíc skákali na mělčině, kde je skákání zakázáno. Plavčík je nechal, protože kluky znal a věděl, že skáčou a plavou dobře – Tomáš v bazénu závodně plaval deset let. První skákající skočil šipku po hlavě, bez rukou. (říká se mu „námořník“, pozn. U vody bez nehody)
„Tenhle skok jsem opravdu neměl rád. Jenže jsem nechtěl vypadat, že to neskočím, tak jsem se k tomu odhodlal. Bál jsem se, aby z toho nebyl trapný a bolestivý „placák“, tak jsem skok nasměroval více do vody,“ popisuje Tomáš svůj příběh. Poté už si toho moc nepamatuje, jen šílenou ránu do hlavy. „Kmital jsem rameny, aby ostatní poznali, že je něco špatně. Po chvíli mě kamarád vytáhl, pak už asistoval i plavčík a přijela záchranka.“
Celý článek najdete na CNN Prima News