V počtu zahradních bazénů na 100 tisíc obyvatel patří České republice v Evropě třetí místo. Více bazénů mají jen Francouzi a Španělé.
Například v porovnání s Německem jich v přepočtu na hlavu vlastní tuzemské domácnosti více než dvojnásobek.
A co se týká veřejných bazénů, nebo spíše nově výstavby aquaparků?
Česko je podle lidí z oboru počtem veřejných bazénů velmoc.
Přesná data sice chybějí – nesbírá je ani Český statistický úřad, ani ministerstvo školství – ale když za rok 2014 zpracoval svou databázi Státní zdravotní ústav, vyšlo mu, že v České republice bylo 957 veřejných plaveckých bazénů. Tedy 9,1 na sto tisíc obyvatel. Pro srovnání v Německu je dle ze stejné doby Německé společnosti pro koupání zhruba pět tisíc bazénů, tedy šest bazénů na sto tisíc obyvatel a každoročně se jich desítky z ekonomických důvodů zavírají.
O zavírání plaveckých bazénů v Česku nemůže být řeč, i když jich je většina ve ztrátě. Dokládá to analýza, kterou si před schválením prací na projektu nového plaveckého bazénu nechalo vypracovat město Milovice. Podle ní je zhruba 90 procent bazénů a koupališť v Česku v provozních ztrátách. Souvisí to s tím, jakou cenovou politiku mají města a obce jako vlastníci. Klasické plavecké bazény bez doplňkových služeb jsou podle této studie prakticky vždy ve ztrátě a města je dotují miliony korun ročně.
V posledních letech vyrostlo asi 10 nových akvaparků, většinou na úkor plaveckých bazénů, které se zdají být nevýdělečné, ale jsou podstatné pro plaveckou gramotnost v ČR.
Ta je, bohužel velmi slabá.
Číst, psát a počítat je základ. Jak je to ale s plaváním? Proč se snížila plavecká gramotnost průměrného Čecha? Rodiče stojí před úkolem naučit své děti plavat sami. Jenže těm chybí metodika, podmínky…vzdělání. Mnohdy sami neumějí plavat a výuka plavání není jako učit dítě chodit nebo jezdit na kole.
Jako národ jsme vždy byli vyhlášeni vysokým procentem plavců, přestože žijeme ve středozemí. Bylo to díky povinné plavecké výuce na základních školách. Dnes už to tak není. A tak dnešním dětem chybí základní plavecké dovednosti, mezi které patří plavecké dýchání, splývání, vznášení na hladině, skoky do vody, orientace ve vodě a pocit vody (vnímání proudění a odporu vody). O výuce sebezáchrany, dopomoci či přímo záchrany ani nemluvě…
Zařadit plavání do výuky tělesné výchovy je v kompetenci každého ředitele ZŠ. Mnohdy je to sice dobrá snaha alespoň o týdenní soustředění, neboť bazénů k pravidelné celoroční výuce je nedostatek, ale výsledky jsou velmi nejisté. Mírně řečeno.
Pokud tedy dítě nemá ve škole osvíceného ředitele, a dostupné podmínky, zůstává výuka plavání na rodiči.
/Zdroje: Vodárenství.cz,, E15, Deník.cz/