Prevence je lepší než následná péče…. To ví každý záchranář, lékař, personál anesteziologicko resuscitačních oddělení..ale i těch dalších. Ví to vlády nejen zemí Evropské unie ale i dalších pokrokových a uvědomělých zemí… Pokud třeba v Austrálii vláda financuje preventivní kampaň specializovanou na rybáře tekoucích vod, při nárůstu z cca 8 utonulých na 12, jak nám sdělili kolegové z Royal Life Saving, na mezinárodní konferenci prevence tonutí, je smutným kontrastem zcela zanedbaná prevence tonutí ze strany vlády či ministerstev v ČR.
Bohužel, podobně je podceňována prevence i edukace veřejnosti a to i v rámci Vodní záchranné služby, která se sice po dlouhých letech dopracovala k financování prostřednictvím Ministerstva vnitra cestou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, avšak na cílené kampaně nezbývají finance a není ani realizována žádná centrální koncepce.
Na stránkách VZS ČČK obvykle najdete jen „akční obrázky“ ze zásahů nebo výcviků, ale cílené sdělení k prevenci jen málokdy. To je zásadní rozdíl v přístupu zahraničních kolegů…Royal Life Saving Australia, Anglických RNLI nebo DLRG z Německa. Vždy zde najdete na titulních stranách programy prevence pro veřejnost, výuky plavání, edukace ve školách…a samozřejmě také záchranářskou činnost, která zve současně i ke členství v těchto organizacích. A že těch aktivních členů není málo…a podobně je to pak s donatory, kteří vidí důležitost těchto aktivit.
Foto: DLRG
Některé pobočné spolky VZS se vzdělávání veřejnosti věnují více, jiné zcela zanedbatelně nebo pouze v nárazových akcích. Spolupráce s projektem U vody bez nehody byla nastartována slibně, myšlenka byla jasná: podpořit tyto činnosti v oblasti prevence hotovým programem, který může využívat každá osoba či organizace, která projeví o tuto činnost zájem , provádí ji smysluplně a s odbornou garancí. Bohužel, současný stav má pouze regionální úrovně a chybí jednotná forma i koncept prezentace. Bez širší podpory těch, kteří mají být lídrem v oboru, je získání celorepublikového rozsahu prevence k veřejnosti mnohem složitější. Ale i přesto se projekt dostává do širšího povědomí a snaží se rozšířit své působení i ve spolupráci s dalšími organizacemi.
Foto: VZS Orlík
Léto 2020 začalo velmi tragicky.
Ročně vykazujeme v České republice okolo 150 utonulých osob. Asi 10-15 % tvoří děti. Statistiky však nezahrnují ty oběti, které zemřely následně anebo žijí s trvalými následky. A tyto jsou obvykle zásadní, neboť třeba oproti dopravním nehodám řešíme vždy hypoxii a poškození mozku. Součástí prevence pak mají být bezpochyby i skokani do vody, kterých skončí na spinálních jednotkách tak 15-20 ročně.
Na přepočet obyvatel máme až 5x tolik utonulých, než v sousedním Německu! Nabízí se otázka, zda to není přímá úměry vynaložených prostředků a úsilí do preventivních opatření….?
Začátek letošního léta byl navíc podpořen povodňovými stavy. Opět se ukázalo, že neznalost rizik prostředí je smrtící. Jak na horách, tak u vody..na vodě…ve vodě…
Většina lidí od vody, tedy vodní záchranáři, zkušení vodáci či jachtaři, znalí problematik a rizik vodního prostředí, by jistě přivítala a očekávala cílené preventivní kampaně, osvětovou činnost. Ta však chybí, tedy v tom v celonárodním měřítku.
Otázka zní, kolik lidí, a hlavně kolik dětí, se ještě stane obětí nevědomosti vlastní nebo svých rodičů, než se některý z kompetentních orgánů začne zabývat touto problematikou. Bohužel, v současné době je doslova „na vodě“ nejenom prevence tonutí ale bohužel i legislativa pro zajištění vodních ploch či bazénů a koupališť, kde často chybí kvalitně vyškolený a vycvičený personál…. Řada organizací totiž nabízí zcela nedostatečné ba i podvodně vykazované kurzy či zkoušky. Ale o tom až v některém dalším příspěvku.
Foto: BALIC – Přpravný kurz Plavčík pro Autorizované zkoušky NSK
Mgr. Jan Sedláček, DiS. – odborný garant projektu U vody bez nehody
Autor je dlouholetým instruktorem vodní záchranné služby, společnosti BALIC – Basic Lifesaving Competence, zdravotnický záchranář a soudní znalec v oboru BOZP-Sport-Vodní záchrana.