Smrt utonutím je rychlá a tichá…

publikováno v: Blog | 0

Smrt utonutím je rychlá a tichá…tak zněl titulek preventivní kampaně v Portugalsku, v letech 2003-2007.

Ta definice je až mrazivě přesná, zejména pak u dětí, jak se ukazuje v celosvětových statistikách. Tak si se začátkem prázdnin připomeňme, jak snadné je tonoucího (a nejen dítě) přehlédnout…

Statistiky WHO – následkem tonutí zemře každý rok kolem 372 000 lidí, to znamená každý den a každou hodinu utone asi 40 osob. Téměř polovinu tohoto počtu tvoří děti a mladiství do 25 let.

Každé 4 minuty na světě utone jedno dítě!

U dětí do 14 let je pak utonutí jednou z 5-ti nejčastějších příčin smrti, a to ve 48 z 85 zemí. V Evropě je nejkritičtější skupinou věková kategorie 10-14 let, následovaná dětmi ve věku 5-9 let.

Do těchto ukazatelů však navíc nejsou zahrnuta data z většiny afrických, arabských a asijských zemí, kde statistiky neexistují, nicméně tonutí i zde představuje závažný a podceňovaný problém – například v Bangladéši zemře tímto způsobem 43% dětí ve věku 1 – 4 roky).

Specialista na problematiku tonutí, Francesco A. Pia, PhD., definoval několik bodů, které stojí za připomenutí:

  1. S výjimkou specifických situací tonoucí obvykle nejsou schopni volání o pomoc. Dýchací soustava je určena primárně k dýchání, verbální projev je až sekundární, přidanou funkcí. Proto je zde, v krizových situacích, logicky, zpravidla upřednostněno samotné dýchání. Je to instinkt.
  2. Tonoucí je ve vertikální poloze, střídavě klesá pod hladinu a iracionálními pohyby se snaží dostat zpět na hladinu k nádechu, což se mu chvilkově daří.  Ústa ale nejsou nad hladinou dostatečně dlouho, aby se tonoucí mohl nadechnout, vydechnout a ještě volat o pomoc.
  3. Tonoucí má zrychlené dýchání, rychle se unaví, instinktivně „plácají“ rukama o hladinu nebo pod vodou v nekoordinovaných záběrech, které však jsou neefektivní. Prohlédněte si video ZDE.
  4. Tonoucí má šanci na záchranu do 30-60 sekund, než zmizí pod hladinou (podle Scene Magazine: Fall 2006). Obecně hovoříme o maximálním čase do 2 minut (tedy bez záchranných pomůcek, ale třeba i bez oblečení, které sice většinou stahuje tonoucího rychle pod hladinu, ale v některých případech může díky zachování vzduchových kapes i pomoci, pokud si tyto tonoucí udrží racionálním jednáním).
  5. Lidé, kteří nezvládnou sebezáchrannou polohu (vznášení, u dětí hovoříme o tzv.hvězdičce – výukové video ZDE), zpravidla nemají šanci na záchranu vlastní silou, natož aby na sebe upozornili máváním nebo voláním. To ale neznamená, že osoba, která ve vodě křičí o pomoc není v ohrožení, ale na rozdíl od standardního tonutí si mohou tito postižení ještě pomoci sami, ať už verbální pomocí k navedení do polohy vznášení, uchopením záchranného lana, kruhu nebo jiné hozené pomůcky.

Možné příznaky tonoucího mohou vypadat takto:

  1. Hlava nízko ve vodě, ústa na úrovni hladiny, až pod ní
  2. Hlava se zaklání, ústa otevřená
  3. Oči „vytřeštěné“ nebo „nepřítomný pohled“, neschopnost soustředění
  4. Zavřené oči
  5. Vlasy na čele nebo přes oči, přes obličej
  6. Vertikální poloha – Nepoužívání záběrů nohou, nebo jen kopání bez záběru
  7. Hyperventilace (zrychlené dýchání) nebo „lapání po dechu“
  8. Snaha o plavání bez skutečného pohybu daným směrem
  9. Snaha se otočit na záda, někdy i zdánlivě „hravé“ kotrmelce
  10. Zdánlivé „šplhání“ po neviditelném žebříku

Pamatujte, mnoho lidí, nejen dětí, utonulo v bezprostřední blízkosti jiných osob, aniž by tyto tušily, že se jedná o tonutí! Nejedná se tedy pouze o tonutí jako takové, ale i o jiné primární příčiny tonutí (například. kolapsové stavy, náhlé zástavy oběhu, epileptický záchvat atd.), kdy opět dochází k nepozorovanému a tichému tonutí. Tyto projevy mohou na laika (nebo bohužel i na špatně vyškolené pracovníky bazénu) mnohdy působit dojmem, že dotyčný pouze „splývá“.

Dramatické, nepochopitelné video můžete shlédnout ZDE. Jedná se o tonutí dítěte po neodhadnutém přechodu na větší hloubku ve veřejném bazénu-aquaparku. Neznalost a laxnost veřejnosti je neuvěřitelná.

S použitím originálního textu dle Mario Vittone – 2010 a Gcaptain zpracoval Mgr. Jan Sedláček, DiS. – odborný garant projektu a soudní znalec v oboru BOZP-Sport a Vodní záchrana