Blíží se léto, které je spojováno s hlavní sezónou pro koupání a tedy i riziky tonutí. Ano, zvýšený pohyb osob na koupalištích, u přírodních vodních ploch i pohyb na řekách je zřejmý. Stejně tak je zřejmý nárůst případů tonutí v domácích – zahradních bazénech. V přepočtu na obyvatele patříme na 3. místo v Evropě s množstvím zahradních bazénů, po Francii a Španělsku….a snad máme dokonce prvenství v množství aquaparků…
Foto: Bezpečné dětství – U vody bez nehody
Méně si ale mnozí uvědomují, že tonutí je celoročním problémem ať už se jedná o (naštěstí) méně časté případy proboření na ledu s utonutím, nebo pak nehody v souvislosti s plaveckými stadiony, aquaparky nebo i domácími krytými bazény. Včetně jiných zdravotních indispozic, vedoucích k tonutí či utonutí.
Bezpečnost v komerčních bazénech je navíc zcela v rukou provozovatele, ať se to zdá jakkoli absurdní. Chybí totiž potřebná legislativa. To co stát zajímá je pouze hygiena – Vyhláška č. 238/2011 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch.
V rámci této vyhlášky je pro nás snad jediným aspektem pro „bezpečnost“ definice brouzdaliště, kde je uváděna hloubka vody do 40cm. Samozřejmě, jakost vody a výskyt sinic jsou jistě také podstatné faktory, zejména pak například stran viditelnosti – průzračnosti vody, což může zásadně ovlivnit bezpečnost koupajících se stran hygieny ale především pak při záchranné akci a vyhledávání tonoucího.
To co však zásadně chybí je závazný dokument, zajišťující požadavky na výcvik a školení plavčíků, na jejich kvalifikace. Dostupné normy jsou pouze doporučením a mnohé výklady jsou pak velmi sporné. Poslední, vcelku smysluplný dokument (úřední list) 295/1951 Ú.l.I VYHLÁŠKA Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport ze dne 18. července 1951 o plavčících, pozbyl platnosti, byť de facto nebyl nikdy zrušen.
Další dokument, platný, je ČSN EN 15288-2 – Plavecké bazény – Část 2: Bezpečnostní požadavky pro provozování bazénů je sice akceptovatelnou evropskou normou, ale pouze obecnou a stále jen doporučující, která hovoří o „dozoru bazénu“. Další často zmiňovaný dokument, TNV 94 0920-1 Personální zajištění bezpečnosti návštěvníků bazénů, koupališť a aquaparků, je interní normou oborové asociace, která je mnohdy mylně interpretována jako „normativ“ a ve své současné podobě navíc často značně degraduje jak obsahovou náplň, tak garanci časové dotace či odbornosti osob, které zřejmě výuku vedou. Jinak si totiž nelze vysvětlit případy, kdy držitelé kvalifikace s názvem „Vodní dozor junior“ nebo „Vodní dozor senior“ nemají třeba ani dostatečné plavecké dovednosti nebo dokonce neznají aktuální postupy neodkladné resuscitace. Odkud pochází název VDj a VDs netušíme, ani to, jaké standardy vlastně nastavuje nebo přebírá. Zkušenost je však opakovaně taková, bohužel, že výstupy neodpovídají běžným historickým ani současným zvyklostem vzdělání v oboru, které nastavuje třeba Česká resuscitační rada, International Lifesaving Federation a podobně. Původní TNV z roku 2010 ještě korespondovala s obecně platnými a uznávanými standardy i kvalifikacemi Plavčík a Mistr plavčí, i pomocnou kvalifikací Záchranářské minimum, která měla odpovídající náplň první pomoci dle minima Červených křížů a Červených půlměsíců, tedy jejich shodnými osnovami.
Foto: AIVZ – kurzy BALIC – Basic Lifesaving Competence
Obsahové náplně a kvalifikace jsou totiž v ostatních vyspělých zemích podchyceny dozorujícím orgánem nebo jednotným systémem vzdělávání v rámci národní organizace apod. To u nás nefunguje. Naopak se dává prostor zájmovým skupinám, které mnohdy nadřazují komerční zájmy nad kvalitu vzdělávání osob, které dozorují bazény a koupaliště. Plavčíkem bývá pak nazývána jakákoliv osoba v „bílém tričku s nápisem plavčík“… Garance pak nejsou žádné, stejně jako chybí jednotný metodika či osnova v rámci celé ČR. O to se snaží v současné době snad jedině Asociace instruktorů vodní záchrany, která je zastoupena odborníky z oblasti záchrany a vodní záchrany, tedy dokladovatelnou zkušeností i vzděláním. Snahou AIVZ je především osvěta právě v rámci vzdělávání „plavčíků“ tak, aby každý věděl a znal, co má očekávat a požadovat při přihlášce či objednávce kurzu vodní záchrany. Nabízí svým členům, ale i veřejnosti, vzdělávací akce i dokumenty, shrnující obsahové náplně kvalifikací ale také třeba potřebnou odbornost instruktorů či materiálně technické zajištění pro výcvik.
Plavčíkem může být označována ale pouze osoba, která absolvovala rekvalifikační kurz MŠMT nebo v současné době již jen absolvent Autorizované zkoušky Národní soustavy kvalifikací. Pro potřeby zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, je pak tato kvalifikace potřebná pro vázanou živnost – Vodní záchranářská činnost (Plavčík, Mistr Plavčí, Záchranář na volné vodě).
Další kvalifikace, ať už se jedná o interní kvalifikaci dobrovolnických organizací nebo další vzdělávací subjekty (různých kvalit), musí být nazývány jiným označením a nesplňují tato kritéria. Jedná se pak skutečně pouze o jakési „pomocné“ kvalifikace a právní odpovědnost by měl nést především provozovatel, který ručí za kvalitu vzdělání, dovednosti a znalosti, těchto svých zaměstnanců. Bohužel, můžeme se někdy setkat i s takovými „plavčíky“, kteří neznají základní postupy neodkladné resuscitace nebo nezvládnou záchranu z maximální hloubky daného zařízení….
Foto: AIVZ – kurzy BALIC – Basic Lifesaving Competence
Každý provozovatel tedy musí mít, Návštěvní řád a Provozní řád, jak po něm žádá hygienická stanice. Ale málokterý provozovatel má dané jasné kvalifikační standardy a plány periodických školení / doškolení plavčíků a bezpečnostní standardy či aktualizovaná preventivní opatření. Stejně tak se málokdy setkáváme s Plánem pro normální provoz a Plánem pro nebezpečí, jako bezpečnostním standardem. Ty obvykle vychází z bezpečnostního auditu, nezávislého posouzení bezpečnosti provozu, které mnohá zařízení zásadně podceňují.
Autor příspěvku, Mgr. Jan Sedláček, DiS., je odborným garantem projektu U vody bez nehody, zdravotnický záchranář a soudní znalec v oboru BOZP-Sport-Vodní záchrana /www.znalec-vodnizachrana.cz/.