Otázka pravděpodobnosti přežití na souši, oproti té ve vodě, je jistě větší. Logicky. Vodní prostředí nedává příliš prostoru na kompromisy nejen při samotném „prostém“ tonutí, ale především u dalších primárních poruch zdraví právě v kombinaci s následným tonutím. Kolapsové stavy, epileptické záchvaty….
Časté jsou i skoky do vody provázené úrazem, pády na plavidlech nebo z plavidel a samozřejmě obecně úrazy spojené s mokrým, kluzkým povrchem, úrazem hlavy a pádem do vody. Tam, kdy byste normálně měli jasnou šanci na přežití, se najednou stává past. I proto můžeme srovnávat statistiky těch, kteří odcházejí z nemocnice zpět do běžného života třeba po dopravní nehodě a těch po tonutí. Z jakékoliv příčiny. Že u nás na spinálních jednotkách končí, po skocích do mělké či „neznámé“ vody, okolo 20ti osob ročně víme. To, že máme okolo 170 utonulých osob ročně také víme. Co nevíme je však počet utonulých osob, občanů ČR, v zahraničí. Tyto statistiky neexistují.
Možná zajímavé srovnání by bylo pak i těch, kteří po tonutí opouštějí nemocnice bez trvalých následků. Přesné statistiky těžko najdeme, ale odhadem lze říci, že zatímco po dopravní nehodě se vrátí do běžného života 8 z 10 osob, u tonutí je tomu přesně naopak. Osoby hospitalizované po tonutí nemocnici obvykle opouštějí s těžkými následky…anebo vůbec. A často děti nebo mladší osoby v produktivním věku. Pak nebude podstatným hlediskem celkový počet utonulých, který je jistě menší než celkový počet obětí dopravních nehod, ale bude srovnatelný s počtem usmrcených chodců, cyklistů, motocyklistů nebo třeba spolujezdců….
Zdroj: Bezpečné cesty
Otázkou tedy zůstává, proč se stále nevěnuje dostatek pozornosti i problematice tonutí. Cílená podpora příslušných úřadů pro národní program prevence tonutí stále chybí…přes naše veškeré snahy.
Snad jen letní sezóna je mediálně zajímavá, stejně jako pak případy utonutí v rodinách známých osobností….ale to je asi málo… To, že je tonutí a utonutí celoročním problémem, nikoliv jen tím „zvýšeným“ sezónním, ponechme stranou.
Aktuální je případ utonutí vnučky Benjamina Guinnesse, pivovarnického giganta, která ve věku 19 let zemřela při nehodě u bazénu rodinného sídla v Chichesteru v jihoanglickém hrabství West Sussex.
„Zdá se, že zakopla nebo uklouzla, když chtěla skočit do bazénu. Vážně si poranila hlavu a ztratila vědomí,“ uvádí se ve zprávě. Bez známek života ji v bazénu našel její bratr Rufus. Cizí zavinění nebylo prokázáno. Celý článek ZDE.
U nás pak medializovaný případ fotbalisty Kamila Čontofalského z roku 2018, ten na chvíli spustil oči ze svého teprve tříletého syna, který nešťastnou náhodou spadl do bazénu. Záchranná služba byla na místě nehody do několika minut, ale chlapečkovi už bohužel pomoct nedokázali, i přesto, že ho dlouhé minuty resuscitovali. Celý článek ZDE.
Pozornost dlouho držel i případ dcery slavného lyžaře Bodeho Milera, která utonula rovněž v roce 2018. Bylo jí 19 měsíců. Čtyřicetiletý Miller prohlásil, že se „vše odehrálo rychle jako mrknutí oka“. …/celý článek ZDE/.
