Začátek letošního léta opět upoutal pozornost sérií utonulých. Zprávy přicházejí ze všech stran – utonulé dítě na řece Bečvě, dva vodáci při sjíždění řeky, mladík koupající se v Tiché Orlici, pohřešovaný vodák na Šumpersku, 8 chlapců při pokusu zachránit kamaráda v Číně, utonulý český fotbalista ve Švédsku…. Neznalí se nad tím pozastavují, ti kteří o problematice tonutí vědí, si jen smutně povzdechnou. Proč? Protože PREVENCE TONUTÍ je dlouhodobě a neustále opomíjené téma….ačkoliv se snažíme již přes 5 let existence našeho projektu…
Foto: Z projektu U Vody bez nehody
Proč opomíjené?!? To nevíme. Vždyť počty tonoucích jsou u nás každoročně v obdobných počtech jako třeba motocyklistů, nebo chodců….u dětí je to pak druhá nejčastější příčina úrazového úmrtí, právě po dopravních nehodách. Mluvíme o počtu 180-200 osob ročně v posledních 5ti letech. Na počet obyvatel máme pak až 5x více utonulých než v sousedním Německu, 2x více než třeba v Británii, Španělsku, Argentině… A to uvedené statistiky nezahrnují občany ČR, kteří utonuli v zahraničí… Ale naše úřady toto zjevně nezajímá, zřejmě nezajímavé lobbistické téma….o tom svědčí i několikaletá absence výuky plavání na základních školách. Ta sice nyní opět probíhá, ale chybí jednotná koncepce a tedy výuka sebezáchrany i samotné prevence či záchrany a dopomoci tonoucímu s ohledem na vlastní bezpečnost.
Pokusíme se alespoň dalším skromným příspěvkem pomoci k prevenci a tedy záchraně byť jediného života, protože tahle prevence se rozhodně vyplatí…ale pojišťovny si to asi také příliš spočítat nedovedou…
Plavčíci a vodní záchranáři?
Nečekejte zázraky. V naší legislativě budete marně hledat vyhlášku či dokonce zákon, který by nařizoval adekvátní zajištění bazénů a koupališť. Nejde jen o samotný dozor a vodní záchranu, ale také o kvalitní přípravu pro poskytování neodkladné první pomoci a kardio-pulmonální resuscitace, která je právě při tonutí zásadní pro další osud postiženého. V legislativě najdete odvětvovou normu oborové asociace, která do roku 2015 měla akceptovatelnou podobu s odkazem na kvalifikace Záchranářské minimum pro bazény a koupaliště, Plavčík a Mistr plavčí.
Na této normě se podíleli i specialisté Vodní záchranné služby ČČK a vycházela z kvalifikací Záchranářské minimum v souladu s mezinárodním Červeným křížem a Červeným půlměsícem, a dále pak z Národní soustavy povolání (NSP) a Národní soustavy kvalifikací (NSK), kde jsou kvalifikace Plavčík a Mistr Plavčí jasně definovány tak, jak se objevují ve vzdělávacím programu VZS ČČK.
Tyto standardy však dodržuje skutečně jen několik málo vzdělávacích subjektů. Bohužel, naopak se setkáte s organizacemi, které nikdy nedodržovaly ani požadavky akreditovaných kurzů a v současné době ani autorizací NSK.
Pak se snadno setkáte se „švindlkurzy“, které nejen že nedodržují hodinové dotace (například vykázaný 2 denní 24h kurz /MŠMT umožňuje max. 10h teoreticko praktické výuky denně/, získáte za 1 den i s cestou), ale do vody třeba ani nevstoupíte, plavecké a potápěčské dovednosti se neověřují, výuka první pomoci je vedená nekompetentní osobou bez zdravotnického vzdělání a navíc mimo standardy České resuscitační rady….. Ano, to se skutečně děje a zjevně s vědomím oborových asociací, zabývajících se provozem bazénů. Zdá se tedy, že „papírové kvalifikace“ jsou nadřazeny kvalitnímu vzdělávání, protože takové „rychlokurzy“ jsou prokazatelně levnější. Jaká je však cena lidského života? Možná je čas na to, aby se nad sebou řádně zamyslely jak kontrolní orgány tak i orgány činné v trestním řízení.
Zajištění přírodních vodních ploch a koupališť, je ještě komplikovanější. Vyžaduje nejen sofistikovaný systém značení i režimových opatření, ale také specializovaný výcvik vodní záchrany i adekvátní materiálně technické zajištění. Je s podivem, že placená koupaliště často ani nemají kvalifikovaný dozor, nebo se mnohdy nedokáže ani potopit do jejich maximální hloubky…..a oživovací techniky třeba neovládá a ani k nim není vybaven. Například AED (Automatizovaný Externí Defibrilátor) by měl být běžnou součástí bazénových zařízení, alespoň těch s větší návštěvností nebo celoročním provozem.
Foto: z přípravného kurzu BALIC – NSK Plavčík pro Aquapalace Praha – video ZDE
Bazény a koupaliště
Naštěstí ne všechna zařízení propadla „komerčnímu“ trendu levné pracovní sily. Naštěstí. Jsou zde i zařízení, která si uvědomují rizika i případné finanční následky s jejich vypořádáním. Pokud si najmete kvalifikované a zkušené školitele, jistě lze vždy najít přijatelné řešení, které zajistí kvalitní vzdělání personálu a tedy i bezpečný provoz zařízení. Není nutné mít na každém bazénu či akvaparku pouze nejvyšší kvalifikace vodní záchrany. Jejich kombinace a systém dozoru lze nastavit podle parametrů daného zařízení. Podle rozlohy, maximálního počtu návštěvníků, počtu a typů atrakcí, maximální hloubky ale třeba i využívání kamerových systémů atd.
Zajištění přírodních vodních ploch, koupališť, je ještě komplikovanější a vyžaduje nejen specializovaný výcvik vodní záchrany, ale i adekvátní materiálně technické zajištění. Je s podivem, že placená koupaliště třeba nemají kvalifikovaný dozor, ten se mnohdy ani nedokáže potopit do jejich maximální hloubky…..a oživovací techniky rozhodně neovládá a ani k nim není vybaven. Přemýšleli jste někdy nad tím, když je na bazénu či koupališti jeden jediný plavčík (nebo jiný dozor bazénu), jak se řeší polední pauza na oběd, jeho potřeba toalety nebo únava či nevolnost? Nebo když jde zrovna sekat trávu, čistit ucpaný odpad…
Každé zařízení by mělo mít mimo provozní a návštěvní řád, i takzvaný Plán pro normální provoz a Plán pro nebezpečí. A samozřejmě i periodické doškolení či přezkoušení personálu. Jak pro vodní záchranu tak pro poskytování první pomoci.
Je však nutné zmínit, že ani sebelepší plavčík, či skupina plavčíků a záchranářů, nedokáže zajistit 100% bezpečnost bazénu nebo akvaparku. Za děti vždy budou zodpovídat jejich rodiče a každý návštěvník pak sám za sebe. I zde platí, že bychom neměli chodit plavat sami.
Volná voda – přírodní nádrže, rybníky, pískovny, lomy…
Specifická oblast zajištění vodních ploch, tedy obvykle bez dohledu plavčíků v místě, a to i v případech vyhrazených či placených míst pro koupání. Vodní záchranná služba zajišťuje celkem 16 vodních ploch, ale jedná se o systém „firstresponderů“ , tedy poskytovatelů první pomoci v návaznosti na Intergrovaný záchranný systém (IZS). Zasahuje tedy i více na břehu, v součinnosti s dalšími složkami. technických zásahů ve vodě, nebo přímo u tonoucích je pochopitelně méně.
Nepočítejte s tím, že budou u tonoucího za minutu či dvě…což je právě čas, kdy obvykle reálný tonoucí mizí pod hladinou. Vodní záchranná služba sice vyjíždí okamžitě po obdržení hlášení z operačního střediska HZS nebo ZZS, ale i tak dojezdové časy mohou být i v řádech desítek minut, s ohledem na velikost vodní plochy a místo zásahu i rychlost plavidla. Zde je tedy na místě včasná pomoc okolí, svědků události, tedy bezpečná záchrana tonoucího, vždy s plovoucí pomůckou nebo s pomocí plavidla, třeba paddleboardu či stabilní lodičky, člunu apod. Samozřejmě navazuje i okamžitá laická resuscitace, je-li potřeba, a to včetně umělého dýchání, které je zcela stěžejní v případech „primární zástavy dechu“, do které tonutí samozřejmě patří.
Prevence..prevence… Používání záchranných a plaveckých vest je na volné vodě a tedy i přírodních koupalištích u dětí zásadní. Stejně jako u slabších plavců ale i těch zkušenějších pak je na místě plavecká bójka. Náhlou zdravotní indispozici nebo jen křeč může mít každý z nás, a to má snadné řešení řešení. Třeba v podobě tuzemského výrobku – nafukovací bójky „Denato Swim“. Obecně nemáme rádi nafukovací pomůcky, které se snadno roztrhnou, prasknou, ale toto je výrobek z kvalitního materiálu a lepením (tavením) , které se používá i u záchranných vest na moři či v letadle.
A pokud zmiňujeme „levné“ pomůcky či hračky, tak nafukovací kruhy a křidélka, nebo chcete-li rukávky, jsou skutečným pokusem o zabití dítěte na jakékoliv vodě, pokud se spoléháte pouze na ně…o metodice výuky plavání ani nemluvě…
Tekoucí voda
Tekoucí vody, či snad divoká voda, je zcela specifická kapitola jak pro pohyb a související nebezpečí, tak pro vodní záchranu. Aby hrozící nebezpečí člověk alespoň minimalizoval, je dobré se důkladně připravit. A to pod odborným dohledem a na vhodném místě pro výcvik.
Z vody bychom neměli mít strach, pokud jsme dobře připraveni, avšak veliký respekt ano. Pokora je na místě i pro zkušené vodní záchranáře a vodáky. A ti ji obvykle mají. I oni se často dostanou do situace, kdy je pobyt ve vodě překvapil a dostali se do nové, krizové situace. A opravdu nemusí jít jen o veliké řeky v cizině. Naše toky dokáží být nebezpečné právě tím, že jsou často v peřejích mělké anebo při rozvodnění s břehy, která notně zvyšují rizika. K tomu se pak přidává nejen znalost pohybu v proudu, ale také znalost „čtení vody“ pro přírodní ale i umělé překážky. Nebezpečí umělých koryt a jezů by mělo být prezentováno pro každého, kdo se chce vydat pádlovat. Mýlí se totiž ten, který si myslí, že jezy se stávají nebezpečné jen při zvýšeném průtoku. Naopak, některé mohou nebezpečně měnit své vlastnosti právě při podstavu….je to jako s předpovědí počasí…je to o zkušenostech, pozornosti…respektu a předvídání.
Foto: Z výcviku Záchrana na tekoucí vodě – BALIC – Basic Lifesaving Competence
Známe mnoho vodáků, ať už profesionálů tak i “hobíků” a všichni se zájmem sledují stav vody při déletrvajících deštích nebo při těch přívalových. Při pohledu na stoupající hladinu a rychlost proudu, na vznikající peřeje a vracáky i menší válce jim září oči a představují si, kde by přitáhli, kde zabrali nebo zavěsili a tak dále. Nikdo z nich si však netroufne pustit se tam, kdy by riziko bylo NEPŘIJATELNÉ. V tom je ten rozdíl od zkušených a uvědomělých vodáků, protože moc dobře vědí jak je přírodní divoká voda nebezpečná. A to zejména za nezvykle zvýšeného, či dokonce povodňového stavu. To se na řeku vydá skutečně jen neznalý dobrodruh nebo hazardér se životem.
Foto: řeka Jihlava, Poušov 29.6.2020
Zle se mýlí ten, kdo si myslí, že s vestou a přilbou se mu nemůže na vodě nic stát….i plavání v proudu s vestou vyžaduje určité znalosti. Abychom si relativně bezpečně užili divokou vodu, je potřeba pocvičit. K tomu slouží nejlépe uměle vybudované vodácké kanály, které jsou uzpůsobeny tak, aby člověku nehrozilo nebezpečí neznámých nebezpečí a překážek. Riziko úrazu či tonutí samozřejmě v jisté míře hrozí i zde, ale takový už vodní sport je. Ostatně jako většina outdoorových či adrenalinových sportů. Pokud máte dobrého instruktora, ať už pádlování nebo vodní záchrany, můžete se na takovém umělém kanálu na standardní situace připravit, ledaco nacvičit. Přesto bude platit známé pořekadlo: Kdo je připraven, nebývá překvapen .
Ale je potřeba si stále uvědomit, že voda je živel a „živý organismus“, který se stále mění. Specifický je pohyb v tekoucí vodě, v proudu, zejména pak chování ve válci. Ten je často smrtelnou záležitostí. Každý vodák i vodní záchranář ví, že nemá smysl se s vodou prát, snažit se za každou cenu vyplavat ve vybraném směru. Člověk tak zbytečně ztratí síly a dojde rychle k vyčerpání a následnému utonutí. Někdy stačí snažit se dostat ke kraji jezu, kde bývá šance překonat tzv. vývarovou linii a odplavat od jezu, ale obvykle je potřeba pomoc z okolí.
Když už se ale někdo v tekoucí vodě ocitne, jak mu pomoci? A zde je další mýlka „amatérů“, kteří si myslí, že stačí mít k dispozici lano, nebo kruh na laně, nebo vlastní vodáckou záchrannou „házečku“, tedy plovoucí lano v pytlíku. Jak techniky házení záchranné pomůcky tak i její chycení k sebezáchraně vyžadují určitou zkušenost. Kdo nikdy necvičil na divoké vodě, nedovede si představit, jaké pocity má osoba ve válci. Kapitola jištění zachránce je pak zcela samostatným odvětvím. Ano, pokud je u nebezpečného jezu nějaká vhodná pomůcka, šanci na záchranu to jistě výrazně zvyšuje: Je potřeba si ale uvědomit, že riziko je i pro laického zachránce a pravděpodobnost záchrany se bez výcviku značně snižuje. A to pro výcvik zachránce i postiženého, který třeba nezná ani principy sebezáchrany a polohy na zádech, uchopení lana a podobně. Na druhou stranu, ten kdo prošel alespoň základním výcvikem vodní záchrany je jen málo pravděpodobným kandidátem na oběť nebezpečného jezu, protože se od něj bude držet dále…
Snažit se tedy něco podat, hodit, ano. Vždy však s důrazem na vlastní bezpečnost! To platí jak pro tekoucí tak klidnou vodu. Osobní zásah, záchrana, je až poslední možnost. Tu by ale měl poskytovat pouze vyškolený a vybavený záchranář, nikdy ne svědci události bez patřičných znalostí a vybavení. Těchto „náhodných“ hrdinů už bohužel bylo mnoho, ale často se pak jedná jen o další zachraňovanou osobu pro záchranáře, kteří na místo dorazí.
Z důvodu vlastní bezpečnosti, ale i svých kamarádů, je dobré mít osvojené znalosti o tekoucí vodě a s nimi dále seznamovat okolí dříve, než se riziková nebo krizová situace musí řešit. Tedy jak v tekoucí vodě plavat, znalost sebezáchrany, které jezy jsou bezpečné a za jakého stavu vody, stav vody samotný, jak se chovat při pádu z lodě do vody nebo převrácení plavidla atd.
Ovládání plavidla se člověk musí naučit, postupně zvyšovat obtížnost.. Musí si také uvědomit, že ať už jako zkušenější vodák tak třeba jako rodič má odpovědnost za celou posádku. Na raftu či kanoi. Zvládnutí převráceného plavidla a ještě zajištění dalšího člena posádky, navíc bez řádného výcviku, je náročný úkol i pro cvičeného instruktora. A pokud navíc máte problémy sami se sebou, nebo máte zachraňovat více osob najednou, je to neřešitelná situace a následky často tragické.
„Zlatým hřebem“ pak mohou být případy, kdy rádoby vodáci vezmou batole do nosítka na hrudi, sami navíc bez vesty, a splouvají řeku na kanoi… V komentářích to vnímají jako „normální“ a pohodové… To nemá snad slov komentáře a mělo by být řešeno patřičnými úřady sociální péče. Tuto „chytrou horákyni“ předčil snad jen pár, který měl dítě na kanoi upoutané v dětské autosedačce, která byla navíc pevně spojena s lodí…
Foto: https://www.facebook.com/Nosimedeti/
Základem všeho je tedy prevence, tedy vůbec se do nebezpečné situace nedostat. To platí v běžném životě, na horách a u vody obzvláště.
Autoři příspěvku:
Mgr. Jan Sedláček, DiS. – dlouholetý instruktor vodní záchrany, zdravotnický záchranář, odborný garant vzdělávacího zařízení BALIC, s.r.o. – Basic Lifesaving Competence a projektu U vody bez nehody a soudní znalec BOZP-Sport-Vodní záchrana
Jakub Hlavsa, DiS. – instruktor vodní záchrany, garant pro práci na vodě a zamrzlých hladinách u HZS ČR PaK a zdravotnický záchranář